Homeopatie 

Homeopatický prostředek stimuluje samoléčicí schopnosti těla, čímž tělo posiluje.

Historie homeopatie

Zmínky o homeopatii nacházíme už u starých Řeků, ale její objevení se připisuje německému lékaři Samuelu Hahnemannovi. Při pokusech s chininovou kůrou přišel na to, že kůra chininovníku nejen dokáže léčit malárii, nýbrž při nadměrném dávkování také vyvolat stejné symptomy u zcela zdravého člověka. Zrodil se základní princip homeopatie: Podobné nechť je léčeno podobným!

S. Hahnemann se snažil v 18.století nalézt léčebnou metodu, která by šetrným způsobem, rychle a jistě pomohla nemocným, neboť nebyl spokojen s výsledky lékařské vědy své doby. Stejně jako velcí předchůdci, Paracelsus a Hippokrates, i on se domníval na základě praktických zkušeností s pacienty, že lidský organismus má schopnost léčit se sám. Namísto aby symptomy nemoci potlačoval, zdálo se mu smysluplnější je stimulovat, a podporovat tak samoléčičí schopnosti těla.

Hanemann vyvinul speciální metodu ředění, tzv. potenciaci, aby bylo možné používat i vysoce jedovaté substance bez nebezpečí otravy nebo vedlejších účinků.

Užítí homeopatie

Homeopatické prostředky používáme v akutních případech co dvě hodiny, maximálně jeden den. Potom se aplikuje 3x denně.

Pokud symptomy odpovídají více prostředkům, používáme najednou více homeopatických prostředků. Mohou to být dva a ž tři současně nebo je střídat.
Užití špatného prostředku Vám nemůže uškodit. Ale ani vám nepomůže.
Pokud byl homeopatický prostředek správně zvolen, projeví se to výrazným zlepšením stavu. Zásadně platí, čím je stav akutnější a čím prudčeji se projevuje, tím rychleji prostředek zapůsobí.

Homeopatické prostředky se mohou kombinovat i s léky .